 Nedávno proběhla v Evropě velice intenzivní debata o Evropské ústavě, a to nejen v politických kruzích a médiích, ale také mezi samotnými obyvateli jednotlivých států. I když byl tento dokument (Smlouva o Ústavě pro Evropu) v holandském a francouzském referendu odmítnut a stal se takřka „mrtvým“, debata o tom, zda Evropa ústavu potřebuje nebo nikoli, je stále aktuální. Studenti se nejdřív seznámí s tím, co to ústava je a jaký má smysl. Budou pracovat se samotným Návrhem Smlouvy o založení Ústavy pro Evropu. V hodině se dozví, proč přinesla a přináší tolik protichůdných názorů a rozděluje Evropu na dva tábory.
 Na konci hodiny by studenti měli rozumět pojmům: - Ústava
- Evropská ústava
- Základní argumenty pro a proti evropské ústavní smlouvě
 Každý student na papír napíše, jak by definoval termín ústava ( co to ústava je a jaký má smysl ve společnosti). Učitel pak vybere několik studentů, kteří třídě přečtou, co napsali. Ostatní je doplňují. Základní body o ústavě a jejím smyslu sepíše třída společně na tabuli. Pomůcka pro učitele: Obecně vzato je ústava souborem psaných nebo nepsaných pravidel, která mají stanovit povinnosti, pravomoci a funkce různých státních orgánů, upravit vztahy mezi nimi a definovat vztahy mezi státem a jednotlivcem. Poměr mezi psanými a nepsanými pravidly, tedy mezi pravidly formálně zakotvenými a pravidly zvykovými čili obyčejovými, se systém od systému liší. Termín ústava se užívá i v užším smyslu, a to na označení jednoho autoritativního dokumentu („psané ústavy“), jehož cílem je kodifikovat hlavní ústavní ustanovení; taková ústava je nejvyšším zákonem země. Jelikož všechna důležitá ustanovení nelze zahrnout do jednoho dokumentu, ústava v tomto slova smyslu není totéž co ústavní právo. Ústavy lze klasifikovat: - podle formy ústavy a podle statusu v ní obsažených pravidel (zda je ústava psaná nebo nepsaná, kodifikovaná nebo nekodifikovaná)
- podle toho, jak snadno lze ústavu měnit (zda je rigidní nebo flexibilní)
- podle toho, na kolik je ústava v praxi dodržována (zda jde o ústavu skutečně působící)
- podle obsahu ústavy a struktury institucí, kterou zakládá (zda jde o republiku či
- monarchii, o federaci či unitární stát nebo o systém prezidentský či parlamentní)
K nejdůležitějším funkcím ústav patří: - udílení pravomocí
- stanovení sjednocujících hodnot a cílů
- obrana svobody
- legitimizace režimů
(zdroj: Andrew Heywood, Politologie, Eurolex Bohemia s.r.o., Praha 2004) Učitel může doplnit cvičení přečtením Preambule Ústavy České republiky. Ústava České republiky – Preambule (Ústavní zákon České národní rady ze dne 16. prosince 1992): My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky
 Učitel přečte ve třídě následující text: „Proces evropské integrace lze přirovnat k partě přátel, kteří se rozhodli jít si zahrát hokej. Protože jim hra přinášela zábavu, přidružovali se k nim postupně další zájemci. S rostoucím počtem hráčů bylo nutno přejít ze zamrzlého rybníku na stadion a stanovit dobu a pravidla zápasů. Jelikož chodili hrát pravidelně, úroveň jejich hry stoupala. Díky tomu se přátelé rozhodli, že se přihlásí do oficiálního turnaje, kde budou hrát proti jiným týmům skutečné zápasy. S přihlášením do oficiální soutěže však nastaly skupině přátel problémy. Na zápasy proti jiným týmům jsou potřeba jednotné dresy. Není možné, aby každý přišel ve svém vlastním triku. Kromě toho je třeba zvolit kapitána, jeho zástupce a rozdělit si úkoly - kdo bude hrát v obraně, kdo v útoku a kdo bude v bráně.
Evropská ústava není nic jiného než řešení problému, zda jet či nejet na oficiální turnaj. Vše je pouze přeneseno na úroveň mezinárodní politiky. Také na mezinárodní scéně se občas konají oficiální klání, při kterých se státy dostávají do konfliktu. Evropská ústava dává Unii kapitána se zástupcem v podobě evropského prezidenta a ministra zahraničí, stanovením jednotného postupu v zahraniční politice vybavuje evropský tým jednotnými dresy a rozdělením kompetencí určuje, kdo bude hrát na jakém postu. Úpravou možnosti vystoupení z Unie dává možnost hráčům s nedostatkem sebedůvěry, aby se vrcholných akcí neúčastnili.“ Studenti napíší, co si o článku myslí, zda je či není takovéto zjednodušující přirovnání správné a zda není malinko zavádějící, protože EU už pravidla měla i před Evropskou ústavou. Společně se pokusí zhodnotit, zda je skutečně důležité, aby se skupina kamarádů, kteří chtějí hrát nějakou hru, nejprve dohodla na závazných pravidlech.
 Každý student si promyslí a na papír napíše seznam argumentů, proč si myslí, že by bylo dobré nebo špatné aby Evropská unie měla nebo neměla ústavu. Učitel rozdělí tabuli na dvě části. Do jedné části studenti napíší argumenty pro a do druhé části argumenty proti evropské ústavě. Studenti zhodnotí svoje postoje k evropské ústavě a rozhodnou se, jestli se řadí spíš k zastáncům nebo k odpůrcům ústavy pro Evropskou unii. Třída bude pak společně diskutovat o tom, jaké klady a jaké zápory by mohla ústava pro Evropskou unii přinést.
Pomůcka pro učitele (argumenty se týkají přímo dokumentu „Smlouva o Ústavě pro Evropu“): Hlavní argumenty PRO evropskou ústavu: - Zpřehlednění legislativy:
- nahradí několik základních dokumentů: Smlouvu o EU (dnes má tři verze - maastrichtskou, amsterodamskou a niceskou), římské smlouvy z roku 1957 a Jednotný evropský akt z roku 1986;
- počet typů legislativních nástrojů se sníží z asi 15 na šest (zákon, rámcový zákon, rozhodnutí, nařízení, doporučení, názor).
- Více přímé demokracie:
- Evropský parlament (EP) bude mít téměř ve všem spolurozhodovací pravomoc (s Radou ministrů);
- Evropská komise (EK) se bude muset zabývat návrhem zákona, pokud ho předloží aspoň milion lidí;
- jednání EP i Rady ministrů o legislativě budou veřejná;
- jedna třetina národních parlamentů může zrušit návrh EK na novou legislativu, pokud ho považuje za zbytečný;
- upravuje možnost vystoupení z EU.
- Efektivnější fungování EU:
- hlasování v Radě ministrů ve většině případů kvalifikovanou většinou znamená rychlejší přijímání legislativy;
- zesílená spolupráce - pod hlavičkou EU může pokračovat v integraci pouze skupina zemí.
- Silnější postavení vůči třetím zemím:
- EU bude reprezentovat ministr zahraničí (sloučí se funkce komisaře pro zahraniční vztahy a nejvyššího představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku) a "prezident".
Hlavní argumenty PROTI evropské ústavě: - Ztráta národní svrchovanosti:
- ústava EU bude nadřazena ústavám členských států;
- členské státy budou vykonávat jen ty pravomoci, které jim ústava ponechá (ústava přesně vymezuje výlučné pravomoci EU, pravomoci sdílené a výlučné pravomoci členských států);
- většinu mezinárodních smluv bude uzavírat EU, nikoli členské státy.
- Nová byrokracie:
- vznikne například nový úřad (ministerstvo zahraničí EU), který ale bude složen i ze stávajících unijních úředníků a z diplomatů vyslaných členskými státy.
- Překrývání kompetencí:
- ministr zahraničí EU bude s největší pravděpodobností mluvit do práce komisařům odpovědným za obchod, rozvojovou pomoc či rozšiřování EU.
- Hlavní slovo budou mít velké státy.
Možnost zesílené spolupráce znamená riziko vzniku tvrdého jádra, které může oslabit transatlantickou spolupráci, například ve vojenské oblasti.
Některé dávno přežilé výhody pro velké státy: - možnost státních podpor oblastem Německa postiženým poválečným rozdělením Německa;
- britská sleva do unijního rozpočtu (z roku 1984).
Přehled zemí které Smlouvu o Ústavě pro Evropu schválili a odmítly (ostatní země ratifikační proces zastavily): Ústavu SCHVÁLILY:
Litva (11. listopadu 2004),
Maďarsko (20. prosince 2004),
Slovinsko (1. února 2005),
Španělsko (18. května 2005),
Itálie (6. dubna 2005),
Řecko (19. dubna 2005),
Slovensko (11. května 2005),
Rakousko (25. května 2005),
Německo * (27. května 2005),
Lotyšsko (2. června 2005)
Kypr (30. června 2005)
Malta (6. července 2005)
Lucembursko (10. července 2005). Ústavu ODMÍTLY:
Nizozemsko- poradní referendum - 1. června 2005 - Proti ústavě se vyslovilo téměř 62 procenta voličů.
Francie - závazné referendum - 29. května 2005 - Proti ústavě se vyslovilo 55 procent voličů.
 Třída se společně zamyslí nad následujícím citátem: „Vláda bez ústavy je moc bez práva“ (Thomas Paine, Práva člověka, 1795) Diskuse bude vedena na téma zda by bylo pro Evropskou unii dobré ústavu mít nebo ne. Návrh na pár otázek do diskuse: - Co je to ústava?
- Jaký je její smysl?
- Nakolik ústavy ovlivňují praktickou politiku?
- Proč a jak je ústava užitečná?
- Ztratí evropské státy přijetím evropské ústavy svou identitu?
- Vznikne z evropských států jeden evropský „superstát“?
- Dává evropská ústava možnost odstoupit od ní?
- Zřekly by se evropské státy přistoupením k Smlouvě o Ústavě pro Evropu své suverenity?
- Je možné, aby byla evropská ústava začátkem k utváření jednoho „evropského národa“?
- Co je správnější: aby evropskou ústavu ratifikovaly parlamenty jednotlivých států, nebo aby o ní rozhodli občané v referendu?
- Změní evropská ústava doposud suverénní členské státy na pouhé „evropské regiony“?
|
|
