Monitoring informačních zdrojů

Výzkum Monitoring informačních zdrojů, učebních pomůcek, obsahu a formy výuky a potřeb v oblasti výuky o EU jsme provedli v září a říjnu 2005 na základě poptávky Úřadu vlády ČR s cílem zjistit, jak v současnosti na základních a středních školách v ČR probíhá výuka o EU. Výzkum se zaměřoval na tři hlavní oblasti: zdroje a pomůcky, které mají učitelé při výuce o EU k dispozici; co a jakým způsobem učitelé v souvislosti s EU vyučují; jak sami hodnotí situaci v těchto dvou oblastech.

Metoda výzkumu

Pro zjištění těchto skutečností jsme zvolili metodu dotazníkového šetření. Dotazník byl umístěn v elektronické podobě na webových stránkách naší společnosti. Vyplnilo jej 579 pedagogů z 382 škol, kteří se problematice EU na školách věnují.

Témata

Nejprve jsme zjišťovali, zda a jak jsou témata související s EU zařazována do výuky. Potěšilo nás, že se tak děje v hodinách ZSV, ale též v zeměpisu, dějepisu a do jisté míry i v rámci výuky cizích jazyků. Četnost jejich zařazování však není nijak slavná. Pro další pozitivní vývoj v této oblasti je naopak důležitý fakt, že o tom, zda a jak téma EU zařadit do výuky rozhodují většinou učitelé na základě vlastní iniciativy. Lze proto očekávat, že při tvorbě školních vzdělávacích programů zařadí toto téma v hojnějším množství do výuky.

Zdroje informací

Pokud se týká zdrojů informací o EU, které by pedagogové mohli ve výuce o EU používat, ukázalo se, že neexistuje žádný jednoznačně známý a využívaný zdroj informací. Učitelé jinými slovy nevědí o žádném informačním zdroji, který by problematiku informování o EU zpracovával způsobem, který by odpovídal jejich potřebám a který by mohli v maximálním rozsahu s důvěrou využívat pro svou pedagogickou činnost. Značná část učitelů by uvítala jednotný manuál výuky o EU. Proto je zde poměrně velký prostor pro publikování a vytvoření dalších vzdělávacích, informačních a metodických materiálů.

Formy výuky

Neradostným, i když očekávaným zjištěním bylo, že z rozličných forem výuky převažuje výklad, ale chybí téměř jakékoli diskuse, besedy s experty apod. a pouze v omezené míře je dáván prostor samostatné práci žáků a studentů. To, že stále převládá frontální výuka s popisným a přímočarým výkladem, nás nepřekvapilo, horší již bylo zjištění, že učitelé tento způsob výuky považují za nejvhodnější a nejosvědčenější. Vysvětlením tohoto neutěšeného stavu je pravděpodobně to, že učitelé nemají zkušenosti s alternativními formami výuky a hlavně je dosud nic nenutilo tyto způsoby hledat. Je tedy zřejmé, že zavádění Rámcových vzdělávacích programů s jejich důrazem na průřezová témata a aktivní formy výuky sice nebude jednoduché, ale mohlo by tento problém alespoň částečně vyřešit.

Zde naleznete stručné shrnutí výsledků výzkumu (soubor je ve formátu pdf, velikost 12,7 kB).